Dárek z jeřabin - 26. neděle v mezidobí, Mt 21,28–32 - 1.10.2017

„Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?“ Odpověděli: „Ten první!“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království.“

 Na svátek svatého Václava se z ranní mlhy vyklubal překrásný den. Barevný, plný sluníčka a vůně hřibů, která přicházela z nedalekého lesíka. Pan farář si užíval té krásy a šel pomaličkum do kostela sloužit slavnostní mši. Najednou zůstal překvapeně stát před Václavovou sochou u kostela. Byla celá pokrytá malými kytičkami ze stébel trávy, větviček a lesních plodů. Skoro se v nich ztrácela. Ale vypadalo to moc pěkně a mile. Zato v sakristii nebyl ani jeden ministrant. „Je pravda, že není škola, ale že by všichni někam odjeli?“ přemýšlel kněz.
„Kde jste, kluci, byli?“ ptal se v neděli. „Taková slavnost, a musel mi ministrovat pan kostelník.“ „My jsme byli u dědy.“ „A my na pouti“ „My na výletě“. „Příště se musíme pořádně domluvit předem,“ uzavřel pan farář. „A nevíte, kluci, čí by to mohla být práce?“ ukázal pak ještě na sochu. „To si určitě hrály nějaké holky,“ mávli kluci rukou a oblékali si svoje rochety. Na konci mše pochválil v kostele pan farář toho, kdo věnoval svatému Václavu tolik pozornosti. Jonáš se pak šel na sochu podívat zblízka a uviděl na jedné kytičce zbytek Johančiny stužky. Ani se doma po mši moc neohřál a jako detektiv se vydal za Johankou k nim domů. „Johanko, to ty jsi dala na sochu všechny ty kytky? A sama?“ vyptával se. „Pomáhala mi Natálka, byla se mnou v lese a pak mi skládala kytičky.“ „Cože? Natka?“divil se Jonáš, „vždyť ta vůbec neví, co je to kostel. Proč by to dělala?“ „Víš, jak nám paní učitelka ve vyučování povídala o svatém Václavovi?“ začala Johanka. „Mně se to moc líbilo. Byl hodný a spravedlivý a statečný. A měl každého rád. Škoda, že jsem ho neviděla živého. Babička mi řekla, že ta socha u kostela, to že je on, a že i když už umřel, ví, co tady na zemi děláme. Myslela jsem si, že by mu to mohlo udělat radost. Natka má kytičky ráda a chtěla mi pomoct. Jí se líbí dělat hezké věci. Pak chtěla ozdobit i kříž u brány, ale už jsme neměly čím,“ vysvětlovala Johanka.
„Proč jsi tak přiběhl? Zlobil se někdo?“ lekla se. „To nevím, ale panu faráři se to líbilo, a tak tě dnes vlastně chválil, ale nevěděl, že jsi to ty,“ zamotal se trochu Jonáš. Když se loudal domů, přemýšlel, jak to, že to napadlo holky, a ne žádného kluka. Dokonce ani jeho samotného ne. „Myslíš, mami, že ještě mohu udělat svatému Václavovi radost?“
„To určitě můžeš, třeba tím, že pak uklidíš zvadlé kytky a poděkuješ Pánu Ježíši za dobré kamarádky ve třídě i za vaši paní učitelku. Můžeme se večer sejít k modlitbě společně,“ slíbila mu maminka.


Otázky:

Víš, kdo to byl svatý Václav? A proč je v nebi? Pomáháš někdy při výzdobě – v kostele, doma, ve škole? Povídal sis už s nevěřícím kamarádem o věcech kolem kostela, svatých nebo o tom, že věříš v Boha? Koho jsi už překvapil hezkou věcí, dárkem, kytičkou? Je lepší dělat něco navíc, nebo stačí jen to, co musíš?


Modlitba:

Bože, děkuji ti, že každý člověk umí něco pěkného a může dělat druhým radost. Já už umím …, moji kamarádi umí … Děkuji ti, že nás máš všechny rád a že se od svatých můžeme naučit tomu, co nám nejde. Děkuji za svatého Václava, jeho víru i statečnost.


Svatý Václav je často zobrazován jako rytíř na koni.